Gymnaziální studia absolvoval Nor v  Opavě. Ještě před maturitou si jeho literárního talentu všiml Vojtěch Martínek, klíčová osobnost kulturního života širšího Ostravska meziválečného období. Na jeho podnět vznikl román Bürkental (1925), s nimž v pouhých dvaadvaceti letech A. C. Nor zaznamenal oslňující umělecký úspěch.  Na Univerzitě Karlově vystudoval češtinu a němčinu, poté v Praze působil jako redaktor a publicista, stýkal se s mnoha významnými literáty (Josef Hora, Vilém Závada, Josef Knap aj.), byl členem moravské Literární skupiny. V třicátých letech 20. století se rozhodl pro dráhu profesionálního spisovatele, což byl v době tíživé hospodářské krize jistě odvážný krok. Sám se staral o distribuci některých svých knih, často podnikal popularizační přednášky zejména pro střední školy a stával se tvůrcem doslova posedlým psaním a publikováním, což mu literární kritika pravidelně vyčítala. Významně se angažoval v Syndikátu českých spisovatelů, z něhož byl ovšem pro své antikomunistické postoje později vyloučen.  Po roce 1948 byla jeho díla vyřazena z veřejných knihoven a až na výjimky nemohly jeho knihy vycházet. Proto se také Norovy dokumentární romány, které zobrazují česko-německé vztahy a protinacistický odboj ve Slezsku (slezská válečná trilogie), dostaly ke čtenářům až téměř dvě desetiletí po napsání. Autorovo svědectví o venkovských, nekomunistických hrdinech pochopitelně nevyhovovalo kulturní politice socialistického režimu, ale Nor nebyl typem spisovatele, který by byl ochoten své texty přizpůsobovat měnícím se politickým požadavkům. Jako autor stál stranou ideologických tendencí v literatuře a nikdy se neztotožnil ani s žádným uměleckým programem, přestože byl často vykládán jako představitel tzv. ruralismu.